červenec 2011
Murrumbateman, Austrálie
Tak a jsme tady! Konečně! Poslední týden na HelpX v Aucklandu nám už dooost neutíkal, lidi nás začli štvát, a to dost :-( a my už skoro počítali hodiny do odletu. K tomu se přidal stres s prodejem auta a z výbuchu chilské sopky, která se s podporou silných západních větrů kroužících kolem Antarktidy rozhodla ohrozit lety do Austrálie svým výhrůžným mračnem. Nicméně se na nás malinko usmálo tentokrát štěstí, jelikož náš let zrušen nebyl, a my tak 19.6. mohli nasednout na Air New Zealand a frrrr do prosluněné Sydney. Tam nás čekalo poněkud méně komplikované přijetí, než když jsme letěli na Zelí. No a po 3hod čekání nasedneme na 3,5hod do busu směr Canberra, kde nás picne do nosu 7°C. Celou cestu v buse jsme ale stále mysleli na to, že možná, až přijedeme do hlavního města, tak nebudeme mít kam jít. Páč náš další helpx se nám neozval na náš mail ohledně příjezdu, takže to do poslední chvíle bylo napínavé. Na nádraží jsme si ale všimli týpka, dlouhovousého, dlouhovlasého, který pokládal všem kolemjdoucím holkám otázku: Zuzana?No...Zuzana?.... Vše dopadlo dobře, našli jsme se, nastoupili jsme do obrovského auta s korbou a vydali se na drncavou cestu, přičemž jen tak z tohodle dvouzubého týpka – Maca - vypadlo, že v prvním mailu jsme psali o příjezdu 19.7. a ne 19.6.!!! A že máme štěstí, ptže se zrovna dnes vrátili z ovčí předváděčky a stihli si přečíst druhý mail s tím, že přijedeme dnes...:-) Naštěstí vše dopadlo dobře, pouze v dvouzubém úsměvu prohodil, že je to OuKej, a my se trochu začervenali! Po cca hodině a půl cesty hlíno-štěrk, jsme dorazili domu, přivítali se s Broni – o hlavu a půl menší partnerka s vlasy na ježka, a začli jsme povídat, večeřet a popíjet víno, pohodička. Spíme v místnosti mimo barák – je trochu studená, ale mají vyhřívanou postel a teplou peřinu, takže je to good! Jelikož s námi počítali až za měsíc, tak nemají připravenou práci, ale to je taky OuKej a hned druhý den jsme jeli na nákup – další cca hodinová adventure cesta pastvinama, se zastávkama na kochání se zvěří - ovce, klokani, walabies kakadů a barevní papoušci Rossely... Ve městě po nákupu nás Broni vzala na kávičku se zákuskem. Mac nám dává exkurzi po pastvinách, přičemž obdivujeme jejich barevné ovce, zatímco je krmíme chlebem. Jejich ovce jsou druhu Merino - barevné s vysokou kvalitou vlny (Super fine merino), která získává stále ta nejlepší hodnocení; jejich ovce jsou velmi vzácné, protože vlna se nemusí barvit, má přirozené hnědo – šedo – bílé odstíny. Konkrétně v Austrálii jsou jediní, kdo vlastní takové stádečko... K večeři máme klokana – výborné masíko! Připomíná maso sobí, ostatně, klokani se i jako sobi chovaj (Tere si jistě vzpomene...:-) Další den jedeme s nejbližší sousedkou Donnou (cca 5 km daleko bydlící) do bazénu do Canberry. Chodíme na prochajdu se psy – 3 borderkolie: 6ti-letá krátkosrstá víc černá než bílá Bridie, která se chová, jak když je sprclá s teriérem, trochu motorová myš, ale poslouchá. Bear – 3,5 letá typická černobílka, neskutečně závislá na pohlazení, rozkošná plazička se před lidma, škemrající o pozornost...velmi poslušná. No a potom Jock, což je 15letý černý dlouhosrstý borderák s bílou jen jednou packou a náprsenkou, vysloužilý důchodce s vyhraněným právem přebývat v domě před kamnama, artrózou cloumaný, klidný pejsek. Všichni tři jsou fajn a my už se nemůžem dočkat, až je uvidíme v akci. Jinak celkově se k nám „ stařečci“ Mac a Broni chovaji o 100% líp než posledně v minulém HelpX. Žádné šitové jídlo (i když velmi chutné, ale prostě se pozná, na čem se šetří) značky Budget (něco jako v ČecháchTesco, Albert nebo tak), jako to bylo na Zelí. Za pořádnou práci – pořádné kvalitní jídlo, víno, zmrzlina...atd. Např. čerstvá lososová fileta osmahlá jen tak na přírodno na olivovém oleji, zakápnutá citronovou šťávou s hnědou křupavou rýží a mladými zelenými čerstvými lusky, vše s bílým vínkem...“Máte dost? Za chvíli si dáme zmrzlinu...“ Pak jede Martin s Macem pomáhat sousedovi stavět stodolu na holení ovcí, respektive pokládat podlahu z palubek. Zuzka jede s Broni za sousedkou, kde peče chleba, pak krmí ovce. Večer děláme české bramboráky..:-) V sobotu jedeme do lesa pro trochu dřeva – eukalyptus červený, velmi tvrdé a výhřevné dřevo, paráda. A Mac připravuje specialitu: obrovská hovězí flákota, která 21 dní zrála v 10°C, pak grilovaná společně ze zeleninou a s omáčkou „gravy“, no bájo! V neděli jedeme do Bunnings (= něco jako OBI) pro materiál na boudy pro psy – což je náš projekt. Na oběd jsme pozvaný k sousedovy Johnovy, a jeho syn si chce s náma popovídat, ptže se právě vrátil z dovolený po „laciné Evropě“, včetně ČR. Večer dorazí 2 studentky veteriny, které tu budou mít týdenní praxi! V pondělí celý den trávíme výrobou psích boud. V úterý pomáháme sprejovat ovce proti červíkům a zároveň slečny odebírají bobky na rozbor. Jedna z nich, bloncka, je trochu levější a je vidět, že ji to hodně nebaví..:-) Také jsme konečně při práci viděli pséky! Krátkosrstka, která patří Macovi pracuje spíš tak, že štěká a běhá při nahánění ovcí! Reaguje na pohyb rukou svého pána, zleva, zprava, stop, je při tom roztržitá, ale stejně je to neuvěřitelný, jak pracuje! Zato Bear, ta je hustá! Pracuje pouze očima, plíživě hypnotizuje ovci očima a ta se fakt neopováží hnout jiným směrem, než kterým borderka přikáže. Když náhodou ovci rupnou nervy, páč napětí mezi Bear a ovcema se dá teda přímo krájet, tak ji zase rychle pošle zpět ke stádu! No prostě neuvěřitelný, co maji v krvi!!! A to prej Bear v sobě objevila tenhle smysl před nedávnem. Bývala prej nejistá a o ovce se nezajímala a trochu se jich bála. Ve středu přijede opravdová paní veterinářka a odebíráme krev beranům, pomáháme, asistujeme! Ve čtvrtek holky mikroskopujou trus a my zase stavíme boudy – jedna už je kompletní, pak už jen natřít! Další den jedeme na exkurzi na trošku větší farmu-tisíce bílých Merino ovcí, také je stříkají proti červíkům, ale trochu lepší technikou se dvěma perfektně vycvičenými australskými psy Kelpie, kteří reagují na písknutí s přesností na centimetr, běhají po ovčích hřbetech a jsou úplně v tranzu, jak je to baví , ale ten stres v ovcích je masakrojdní. Martin si zkouší stříhání, dostáváme polévku s chlebem a zároveň přednášku o vlně. Majitel farmy Gary staví mlýn na zpracování vlny. Ptže do teď jde veškerá Merino vlna do Číny a pak zpět v podobě plátna, tudíž všechna vlna se smíchá a tudíž degraduje, což farmáři samozřejmě nechtějí. V celé Austrálii není ani jeden takový mlýn! Rozhodli se tudíž kupovat stroje po součástkách a dát je dohromady, aby mohli zpracovávat svou vlastní vlnu. Velký projekt, platí si to samy, ale když to dokončí, tak chtějí dělat vlnu od ovce až po managerské obleky! Po tomto nás veterinářky opouští a končí tu svojí praxi. Na prohlídku hlavního města Austrálie nám vyjde sluníčko, škoda jen, že nebylo víc času, strávili jsme ho hlavně v ANZAC Memorialu, což je velmi osobitě ztvárněné muzeum komentující všechny války, kterých se zúčastnili Australští či Zélandští vojáci. Projdeme si centrum města, dáme si NewYork Pizzu, fotíme spoustu barevných „obyčejných“ ptáků a přes divadlo, jezero přejdeme kolem „Australian of the year“ kolonády kolem jezera, kde na sloupcích od cca roku 1950 jsou zobrazeni důležité osobnosti Austrálie. U knihovny nás vyzvedne Mac a frrrr dom.
Další týden se odehrává v duchu dodělávání tří psích domků, výlet do bazénu s Donnou a jejími 3 dětmi, nahánění ovcí, účast na dvou večerních popíjeních, jedné „bořící“ s Michaelem, manželem Donny, který pochází z ½ z Tongy a z ½ z Makedonie, haha ;-) a pak výlet do Boorowa na otevření nového „vlněného“ šopu a skouknutí vtipného sedláckého rugby s pivkem v hospodě :-)
V pondělí večer se přesouváme do Sydney, kde budeme u jedný holčiny co jsme tu potkali a ve středu ráno letíme do Brisbane, kde na nás čeká pronajaté autíko. S ním procestujeme cestu zpět do Sydney! Pak snad na skok do Blue Mountains a dále do teplých Cookových krajin!
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj, naprosto závidíme, že jste stále mimo ČR a užíváte cestovačky:) Krásně se to čte a fotky jsou super...myslíme na vás...M+M:)))))
:D
(Magdi, 30. 7. 2011 0:58)