Cromwell 29.12.
A jak proběhly naše Vánoce? Vše bylo takové zvláštní a jiné. Dopoledne jsme pracovali, respektive jen 3 hodiny, protože nám trochu pršelo. Ostatně teď si to počasí dělá, co chce...prší nezvykle moc na tuto oblast. Po práci jsme mluvili s dalšíma Čechama a tak trochu jsme se vetřeli k nim do baráku na večeři. Bydlí s Kiwákem, tak jsme si řekli, proč ne. K večeři jsme měli bramborový salát, řízky a obalovanou rybu (vše připravila Češka, my také připravili řízky) Jejich Landlord- domácí je zvláštní típek. Potetovaný automobilový závodník, který je momentálně doma (nedělá nic a nežije si špatně – sociální dávky), protože rozsekal 2 auta a z toho jednou byl 5 dní v komatu. Vše nám popisoval a ukazoval fotky. Večer jsme dali pohádku s Čerty nejsou žerty promítanou na domácím kině Přespali jsme u nich v baráku a druhý den jsme byli pozvaní na typický Zélandský Vánoční oběd. Moc se nám tam nechtělo zůstávat, ale ve finále jsme udělali dobře, protože toho jídla...bylo teda požehnaně... uzená šunka, mini brambůrky, losos, hrášek, mrkvička, kuskusový salát (rajčátka, papričky, granátový jablka). Jako zákusek bylo: dort Pavlova – velký a malý kousky, nakládaný broskve, zmrzlina, ořechový koláč s javorovým sirupem, promazávané čokoládové cosi a pravá šlehačka No naprali jsme se na pár dní dopředu. K večeru jsme zašli na golf – jen odpalovat míčky.
Druhý den jsme vyrazili směr Wanaka zkusit zde nějaký kratší výlet. V DOC centru nám řekli, že námi vybranou trasu k Rob Roy Glacier není bezpečný, že tam popadali stromy, a doporučili nám takový vycházkový tříhodinový trek Diamond Lake s výhledem na jezero Wanaka a okolí. Prolezli jsme tam ještě pár obchodů, pokoupili část vařiče a naplánovali track pro další, vícedenní výlet. Snad se tam kolem Nového Roku dostaneme znova a proběhne vše bez problémů.
V pondělí jsme nastoupili do práce, bylo krásné slunečné ráno, jenže během 5 hodin se vše změnilo v totální liják. Zkoušeli jsme vydržet trhat, ale po chvíli to nebylo možné, takže jsme zbytek dne zevlili v autě, sušili věci, četli a koukali se na film.
Další den jsme měli budíka na 5 hodinu, jenže celou dobu pršelo a pršelo až do 14 hodin a bylo asi 11°, takže opět nic a další den jsme strávili v našem domečku na kolečkách a společné pidi kuchyni
Dnes jsme se probudili do slunného dne, sice kosa byla neskutečná, prsty mrzly, ale trhali jsme od 6 hodin. Bohužel jen do 11, protože o přestávce nám řekl supervizor, že je další problém na marketu třešní, že je nikdo nekupuje a hnijou. Předchozí dva dny k tomu pršelo, takže většina třešní popraskala No takže teď tak nějak čekáme, zítra půjdem asi zase na chvíli. Ujišťují nás, že přijde sezóna meruněk a ta že bude dobrá. Tak uvidíme a nezbývá než čekat a doufat. Mezi tím se chystáme trochu cestovat, projet tento střed Jižáku, včetně Mt. Cooků a dalších Lejků. Tak si tak říkáme, jak jsme byli na začátku nadšení penězi za třešně, tak teď, když se všechno propočítá, máme jen mírně víc, než kdybychom dělali hodinovou minimálku, aaaach jo. Ale neklesejme na mysli, meruňky nám to vyčíslí!!!!
Další mini příspěvek očekávejte již v roce 2011!!! Do kterého Vám všem, co to čtete, i těm, co ne..., přejeme všechno nejlepší a hodně třešní!!!
Cromwell dřív
Ve čtvrtek se vypravíme z našeho sídla v Christchurch až po 11hod. Dřív to prostě nejde, páč jsme si nastřádali pěknou řádku věcí. Samozřejmě se mi povede tam nechat harddisk, takže se musíme vracet, čímž zabijeme další hodinu. Po cestě se stavíme na vyhlídce Lake Tekapo a Pukaki – na pozadí nádherné a ještě stále zasněžené vrcholky hor. Ale turisticky totálně profláklé, autobus cvakajících šikmookých nás vyžene z rozjímání u vody. Nicméně, určitě se sem na nějaký trek musíme vrátit.
Po příjezdu do Cromwellu (6 hod v autě) se hned zastavíme za naším známým Márou (klučina je z Moravy, je mu 37 a dělá tady bez víz už skoro rok a teď se chystá do Austrálie, kam ani Češi ještě bohužel nemůžou za prací jezdit, páč nedostanou Working víza. Jenže Mára je kluk šikovná a kudy chodí, tudy shání kontakty a tak se jednou seznámil se dvěma ženskými z Austrošky, které mu slíbily práci na farmě u Brisbane na černo…Jojo, Mára v tom umí chodit. Přijel sem a anglicky neuměl žbleptnout, teď se domluví s každým a je mu jedno, že říká chyby, páč mu stejně všichni nakonec porozumí. Máme se od něj co učit…).Ten nám dal kontakt na majitele sadu s třešněmi, broskvemi, meruňkami, nektarinkami a jablky. Doufáme, že nás přijme, páč v telefonu se zdál mít zájem. Jenže Cromwell se bohužel hemží backpackery, kteří prahnou po pickování všeho, co roste a naneštěstí se zdá, že všechny sady nabírali dnes ráno… Hm, dobře nám to začíná…Pan Jackson (majitel orchardu = sad) nám říká, že nabírat lidi bude příští středu… hm…rozhodneme se objet všechny sady, co tu jsou, ale bohužel, většina nám řekne, že buď až od novýho roku, nebo že už jsou na celou sezónu full staff ( = plně obsazeni). Začneme objíždět vinice, voláme na všechny kontakty, co máme, všechny kamarády, co jsou ochotni pomoct… Kdyžtak mám v záloze od středy jeden orchard v Alexandře, což je cca 30km odsud, ale radši bychom chtěli být tady.
Jenže – nikdo nemá zájem, nejdřív od příštího roku…Hmm. No nic, počkáme na pondělí a budeme prostě vlezlí, aby nás přijal aspoň Jackson, páč penízky z mé poslední výplaty téměř padly na benzín a rezerva žádná. Spíme zatím v autě u jezera, což je zadáčo, ovšem hygiena kapku vázne… Pro uklidnění dáme malý trek do kopců nad Cromwellem a při té příležitosti zjistíme, jak moc jsme v té škole rozkydli, blé. Zajícema se to tam jen hemží, při nejhorším bychom mohli ožírat jejich kosti, kdyby nebyla práce, haha...
Mára nás tu seznámí s hromadou Čechů. A když píšu s hramadou, myslím to tak. Je jich tu jak much, jen u jezera parkuje asi 5 vanů a všichni pracují na třešních, vinicích, jedna holčina dokonce v kavárně. To je fakt mazec, my si tady tu anglinu asi fakt neprocvičíme…naneštěstí jsou totiž fajn…jednu noc s nima spíme taky v tom „jezerním slumu“.
V pondělí se ráno vydáme za Jacksonem. Hned nás zavede za paní do kanclu, podepsat smlouvy a už jedem na sad!!! Takovou rychlovku jsme opravdu nečekali . Na to, že říkal, ať přijdem ve středu v 10:30, kdy obvykle nabírá, v pondělí od 9:00 už sbíráme třešně. Sice dostanem blbou odrůdu – Rainier - která ještě není úplně zralá, takže musíme vybírat a jsme tudíž rádi, že nasbíráme 2 kbelíky po 5 kilech/hod, ale jsme šťastní, že máme práci. Za 1 kbelík ( = bucket) se platí 6$ hrubého, ale pro začátečníky se tu doplácí na minimálku = 12,6$/hod hrubého. No, nic moc, zlatým třešňovým časům jaksi odzvonilo. Zámek (kámoš z Christu) nám tvrdil, jak by netrhal třešně za míň než 16,5$/hod, hm...to by se tu fakt nechytal, páč, samozřejmě, když je dostatek pracovních sil, začne se plat snižovat, páč majitelé orchardů se nemusí snažit nalákat pikače na dobré platové podmínky, celkem logické. Nicméně se jim nějak zalíbíme, zejména supervisor Greg přemlouvá Jacksona, aby nás nechal trhat i na dny bez práce, kdy nikdo nedělá! Nechá nás dělat na velkých speciálních mašinách, které nás vynesou vysoko nad koruny třešní, a my tak můžeme otrhávat vršky . Ovšem stále se nedá trhat za víc než za minimálku, protože, jak se dozvíme při pauzách, kdy nás svolají na čaj a sušenku se sýrem, market přestal mít zájem o Jacksonovy třešně!!! Má totiž stromy, na kterých rostou příliš malé třešně! Na krku se nám tudíž houpe šablona s dírou cca 2cm v průměru a když třešeň projde dírou, nesmí se sesbírat do bucketu – no comment!!! Takže hledáme mutanty v korunách stromů, lidi na Zelí totiž pomalu blbnou po vzoru Ameriky a upřednostňují vzhled třešní na úkor chuti . Takže od středy do soboty mají lidi volno, ačkoli stromy jsou obsypané nádhernými sladkými naducanými kuličkami, které se musí nechat shnít...No, ale my makáme, což je důležitý pro nás...
Dnes, v pátek, máme taky day off, takže se vydáme do Alexandry, skouknout město a najít net a všechno vyřídit. Jo a taky už bydlíme v autě v kempu na sadech, je tu totiž lednice, kuchyň a sociálka a pračka. Platíme sice dohromady 16$/denně, ale v takových vedrech (kolem 30°C) a po práci s nastříkanými třešněmi se člověk musí pořádně umýt.
Další příspěvek se objeví až bude něco nového. Užijte si Vánoce a -20°C, haha, my tady máme o 50°C víc . Nicméně nám, prosím, držte palce, ať třešně zrajou a je práce. Zatím ahooooj a štědrýho Ježucha...
Jinak máme nějaký problém se zélandskýma číslama. Nikdo z Vodafone CZ nám nemůže poslat sms a my na ně také nemůžeme nic poslat, protože nic nedojde. Takže to moc nechápeme. Zůze se to občas povede, ale já co jsem poslal, nedošlo nic. Respektive nepřišla žádná odpověď.. No snad se to nějak zlepší. Takže pro jistou pište na česká čísla, nebo nejlépe na oboje. Na net musíme jen do kavárny nebo do Íčka, tak buďte trpěliví!!
3.12 aneb konec první etapy...
Tak a je to tu!!! Ukončili jsme naše studium (další) a teď se snad konečně rozjíždí to, proč jsme tu. Zůza musí splnit ještě jeden arrest - v úterý dodělat druhou část zkoušky a pak už jsme snad uplně volní! Dlouho jsme nepsali, ptže nák ani nebylo o čem. Proběhl zde začátek vánoční sezóny a to v americkém stylu - Santa Klaus, sobi a saně, výzdoba...no to by se ještě nechalo přežít, ale Vánoce v létě, to je opravdu vtipný. Byl tu velký vánoční koncert, na který jsme šli s našema německýma spolubydlícíma (19 a 21 letýma), sponzorovaný Coca - Colou (jak jste si snad všimli z fotek) a vidět osvícený náklaďák plný bálónků a na něm sedící Santa v zimních hadrech, bylo vtipné. Obzvláště když přibližně 50 000 návštěvníků bylo v kraťasech a tričkách. Nicméně jsme viděli opět spoustu známých zpěváků Zelí, pěkný a dlouhý ohňostroj a opět zdarma.
Když jsme přijeli do ChCh, viděli jsme všude plakáty na koncert Jacka Johnsona. Chtěli jsme na něj jít, jenže po zjištění ceny lístku jsme si to nakonec rozmysleli. Jenže 2 dny před koncertem přilítla naše pronajímatelka Jane, jestli ho známe a že má náký volňásky, který chce prodat za poloviční cenu! Tak to už jsme neváhali a řekli jsme si, že to aspoň bude pěkná rozlučka s ChCh. Koncert byl supr, zahrál výborně..no prostě jsme si to užili.
Po sobotní Zuzky ústní zkoušce jsme byli kouknout po městě, páč Zůza čekala na svoji předposlední šichtu v práci. Nezvykle město ňák žilo,trhy, představení skotských kapel, pouliční umělci... Zastavili jsme u stánku s krásnýma a dobře pro Terezu známýma tričkama, mikinama...Po pozdravu a prohození pár vět se slečnou prodavačkou přišla otázka: Where are you from? Are you from Czech? Po odpovědi proč? nám slečna řekla, že tam má jednu kamarádku, která mluví uplně stejně... Zůza jen řekla: and her name is Tereza? Yes!!! Hm, I'm her sister.. Tak jsme se potkali s Halee, která vytváří věcičky z Merina s vlatní značkou MORPHIC. Příjemná holčina, jen ty vysněné věci si nejspíš pořídíme až při odjezdu (krom teda Zůzy ta už to stihla).
V neděli se pro změnu ChCh přeměnil v jeden velký průvod plný lidí převlečených za různé postavy, většinou s vánočním motivem, jezdících na ještě bláznivnějších vozidlech. Bylo toho hafo, cca 2 hodiny.
No a jak dál? Po úterní zkoušce jedeme se Zůzy spolužákama na Sumner Beach na rozlučkovou grilovačku a ve středu se chceme loučit s naším barákem a osazenctvem, které jsme tu potkali. Přes den se budeme snažit zbalit naše věci, které ňák nabraly na objemu a pokusíme se je narvat do našeho vozítka, které, jak pevně věříme, bude sloužit věrně!!! Ve čtvrtek co nejdříve razíme směr Cromwell. Bez zastávky, co nejrychleji za prací. Od jednoho Čecha s Vranovic jsme dostali kontakt na sad třešní. Tzv. "tlačenka" tu funguje více než jinde, takže když máte někde známého, tak je to hodně velký + ! Majitel sadu nám slíbil, že s náma bude počítat a že máme přijet co nejdřív, páč jsou strašně busy! No tak budeme doufat, že vše klapne a bude práce a následně chechtáky (peníze) na další dobrodrůžo. Netušíme, jak dlouho se tam zdržíme, samozřejmě podle práce, jak to bude s ubytováním a zároveň s netem. Takže pokud máte něco důležitého co by se dalo vyřešit, perte to do nás dokud jsme u zdroje!!!